9. Příběhy z koňského hřbetu

Je skvělé vidět, že naše rady a tipy týkající se ježdění na koni pomáhají plnit si sny. Celá řada mladých dívek a žen díky nám objevila v jezdectví lásku na celý život. Přinášíme vám jejich krátké příběhy a pár slov, které mohou motivovat i vás.

Lenka (16)

Koně jsem vždy obdivovala, ale moje jediná zkušenost byla maximálně tak jízda na poníkovi na Břevnovských slavnostech. Ani by mě vlastně nenapadlo, že člověk může začít jezdit pravidelně a koním se aktivně věnovat, když sám koně nevlastní. Až díky vám jsem se dozvěděla, jak jednoduché je začít. Stačí odvaha, několik informací a chuť si to vyzkoušet. Měla jsem obrovský strach, ale vím, jak zbytečné to bylo. Výbavu jsem si nejdříve půjčovala, nyní si po nějakých pěti měsících ježdění postupně kupuji to, co potřebuji a co mi vyhovuje.

Kamila (12)

„Ne a ne a ne!“ To byly odpovědi rodičů, když jsem jim říkala, jak bych ráda jezdila na koni. Mamka měla strach o moje zdraví, protože už jsem měla párkrát ze sportu zlomenou ruku a jednou dokonce otřes mozku. Táta si zase nedokázal představit, že mě musí někam vozit. I díky vašim článkům se mi je podařilo přesvědčit. Pochopili, že nebudu brát bezpečnost na lehkou váhu. A že si vše chci předem poctivě zjistit. Nakonec jsem se tak mohla přihlásit na příměstský tábor s koňmi a začala jsem jezdit. Hodně děkuji za koňský slovníček, protože díky němu jsem si nepřipadala jak nějaké neznalé trdlo.

Denisa (15)

Na koni jezdím už třetím rokem. Nejdříve jsem si vyhledala jezdecké kurzy pod vedením trenéra pro začátečníky. Teď už se připravuji na závody ve skocích, protože to je právě to, co mě baví a naplňuje. Jsem ráda, že je o koně a jezdectví takový zájem. Čím více informací bude na internetu k dispozici, tím jedině lépe. Pokud bych měla něco poradit, tak hlavně nepodceňovat poctivý trénink. Je stále co zlepšovat, dokonce i já pořád dělám hodně chyb. A když náhodou spadnete, tak se zase zvednout a znovu začít.